O lásce k Bohu

V řádu lásky...

Láska je sladké slovo, ale ještě sladší skutečnost. Nemůžeš o ní stále hovořit, protože provádíš mnoho činností a jejich rozmanitost tě rozptyluje, takže tvá ústa nemají čas o ní stále mluvit. Ale vždyť tvá ústa nic lepšího dělat nemohou!

Přestože o ní nelze neustále mluvit, lze ji neustále střežit. Když zpíváš Bohu chvály, zpíváš je snad neustále? Bohu zpíváš chvály sotva tak hodinu, a pak se zas věnuješ jinému. Ale i když svými ústy nemůžeš Boha neustále chválit, můžeš ho neustále chválit svým dobrým životem. Skutky milosrdenství, projevy lásky, posvátnou zbožnost, neporušenou čistotu, skromnou střídmost - toto vše je zapotřebí neustále zachovávat. Ať už jsi na veřejnosti doma, ať jsi mezi lidmi nebo ve své komůrce, ať mluvíš nebo mlčíš, ať něco děláš nebo odpočíváš, toto všechno je přitom třeba zachovávat, protože všechny ctnosti, které jsem vyjmenovak, jsou v našem nitru.

Chceš vědět, jakou lásku máš v sobě ty? Podívej se, kam vede tvá láska?

...

Buď krásný, aby tě Bůh mohl milovat.

Bůh se ti nabízí jako záloha, miluj ho a budeš ho mít, protože milovat ho můžeš tehdy, budeš-li ho mít. Boha ale nevidíš; miluj ho a budeš ho i mít.

...

Sebe miluješ doopravdy tehdy, jestliže v sobě miluješ Boha - buď proto, že je v tobě, nebo proto, aby v tobě byl. Vystup k Bohu, stoupej svou láskou; čím více budeš milovat, tím vystoupíš.

...

Jak mnoho je těch, kdo hledají Boha jen proto, aby jim způsobil časné dobro! Jak málo je těch, kdo hledají Ježíše jen kvůli Ježíši!

Z knihy - Miluj a dělej, co chceš: Úvahy hledajícího srdce. 2. vyd., Praha: Paulínky, 2007, s. 44-47.