O lásce k nepřátelům

V řádu lásky

Učím tě, že máš napodobovat Krista. Jestliže Krista miluješ, miluj všechny - jak přátele, tak nepřátele.

...

Boha žádáš o milosrdenství; nebuď tedy ani ty líný, pokud jde o milosrdenství, neboť Bůh chce spíše milosrdenství než oběť. Nepřinášej oběť bez milosrdenství, protože jinak se ti tvé hříchy neodpouštějí.

Nestačí ale, abys odpustil, je třeba, abys i miloval. Přej svému nepříteli, abys měl s tebou život věčný, přej mu, aby byl tvým bratrem. ... Nemiluj v něm to, co je, ale to, co chceš, aby byl.

Bůh miluje hříšníky, ale copak je miluje proto, aby hříšníky zůstali? ... Napodobuj Krista: Někdo proti tobě zuří? On zuří - ty se modli; on nenávidí - ty se smiluj. Nenávidí tě horečka jeho duše: uzdraví se a bude ti vzdávat díky.

...

Jestliže i ty nenávidíš, oplácíš špatné špatným. Oplakával jsme jednoho nemocného, který tě nenáviděl; teď už naříkám nad dvěma, když i ty nenávidíš. Jestliže se tvůj nepřítel žene za něčím tvým, bere ti nevím co všechno z toho, co jsi míval na zemi, nenávidíš ho proto, že ti působí tíseň na zemi. Netrp tísní, přestěhuj se vzhůru do nebe: své srdce budeš mít tam, kde je to tak široké a prostorné, že v naději na život věčný nemůžeš žádnou tíseň trpět.

...

Miluješ-li nepřítele, bude v tobě přebývat Bůh a jeho láska v tobě bude dokonalá. Začni milovat a budeš kráčet vpřed k dokonalosti. Už jsi začal milovat? Pak v tobě začal přebývat Bůh: miluj toho, který v tobě začal přebývat, aby ještě dokonalejší přebýváním z tebe dokonalého udělal.

Když Kristus visel na kříži, řekl: Otče, odpusť jim, protože nevědí, co činí. Napodobuj svého učitele, svého Pána Boha. Je to pro tebe příliš náročné? Dal ti vzor, abys i ty dělal to, co dělal on. Jestliže se ale domníváš, že napodobovat svého Pána je pro tebe příliš těžké, všimni si dobře svého spolužebníka Štěpána. Je pro tebe příliš těžké hledět do slunce, protože tvé oči jsou slabé a nemocné; dívej se tedy do svítilny.

Když Kristus visel na kříži, řekl: Otče, do tvých rukou odevzdávám svého ducha (Lk 23, 46). To vše jako člověk, jako ukřižovaný, jako z ženy zrozený, jako ten, který se oblékl v tělo; jako ten, který měl pro tebe zemřít, jako ten, který měl být pohřben, jako ten, který měl třetího dne vstát z mrtvých, jako ten, který měl vstoupit do nebe. Teď si poslechni Štěpána: Pane Ježíši, přijmi mého ducha (Sk 7, 59)! Tak se modlil za sebe, ale pak ho napadlo, jak by mohl napodobit svůj vzor. Za sebe prosil vestoje, za ty, kdo ho kamenovali, vkleče. Věděl, že se modlí za zločince a že čím těžšími hříšníky byli, tím těžší je vyslyšení.

Když Kristus visel na kříži, prosil: Otče, odpusť jim. Když Štěpán klečel pod kameny, prosil rovněž: Pane, nepřičítej jim tento hřích (Sk 7, 60). Když Štěpán jako první prolil krev pro krev Krista, jako by z nebe  vyšel věnec, aby ho za odměnu přijali ti, kteří ho budou následovat, ti, kteří v boji napodobí statečnost toho, který šel před nimi. Potom naplnila zemi četná mučednictví. Každý, kdo prolil krev za vyznání Krista, vložil na svou hlavu tento věnec a uchoval ho neporušený pro ty, kteří budou následovat. I teď visí z nebe: dychtíš-li po něm, rychle se k němu rozleť. Toužíš-li po věnci, napodob Štěpána.

Z knihy - Miluj a dělej, co chceš: Úvahy hledajícího srdce. 2. vyd., Praha: Paulínky, 2007, s. 56-58.