Bez ozvěny Tak dole, ano, snad až u kořenů, tak sevřen, že se jádra dotýkám, tak sám, až sebe sama zapomenu, tak vzdálen ode všech, že vidím k vám, duchové světla v nejtemnější hloubi nad hladem, zimou, nad nocí i dnem, nad úzkostmi a časem-neklidem…
Za poslední životní období jsem v místech bydliště spadala vždy pod nějakou farnost, kde jsme přijala charisma dané řeholní komunity, které patřil daný kostel s klášterem. V Opavě jsem chodila k františkánům, v Olomouci jsem si svůj duchovní domov…