Humor jako "exorcismus"

"Ctnost“ humoru, která je viděním absurdna ve světě, je náboženským úkonem, jenž může mít hodnotu exorcismu. Když bojuješ s vlnou pokušení, vlnou neodbytných myšlenek, které tě dovedou trýznit a unavovat, nedávej se do boje se satanem – je silnější než ty -, ale snaž se mu vysmát, znevážit jej. Použij tento „exorcismus“, jímž je náboženský smysl pro humor. Směješ-li se satanovi, odmítáš jeho útok nejúčinnějším způsobem. Výsměchem je satan nejvíce zasažen, poněvadž on, tak smrtelně vážný, se velmi bojí výsměchu, a proto je přinucen od tebe odstoupit.

Křesťanský smysl pro humor ti pomůže také v zápasech s druhým protivníkem, jímž je tvé vlastní „já“. Je to také modla smrtelně vážná, nedotknutelná a absolutní. Nelze na ni sáhnout ani se ji vysmát, nesmí se urážet ani kritizovat. Humor se stane v boji s ní náboženským léčivým prostředkem a aktem víry, jestliže se pokusíš uvidět vlastní „já“ v pravém světle: vždyť jsem opravdu takovým malým „nic“. Proč tedy ze sebe dělám stře světa, proč svoje záležitosti považuji za nejdůležitější, proč tolik prožívám své porážky a těžkosti -  a jsem tak smrtelně vážný? Vždyť by stačilo se na vše dívat s trochou shovívavosti, abych postřehl, že to, co mě sužuje, čeho se bojím, s čím si dělám starosti, je naprosto směšné ve srovnání s tou jedinou důležitostí, jíž je Bůh.

Křesťanský humor je prostředkem, který strhává s trůnu tvé vlastní „já“. Když nahlédneš komičnost situace, v níž tvé „já“ usedá na trůn, pak – přinejmenším na určitou dobu – bude taková situace zesměšněna a ukáže se, že tě neohrožuje. Bude demaskována tvá ješitnost a pýcha, zesměšněno a odhaleno bude, co si činilo nárok na velikost a strach, který se v tobě rodí z pocitu ohrožení. Proto léčivý prostředek humoru hraje významnou roli také pro uchování psychické rovnováhy člověka.“

(Dajczer, Tadeusz: Rozjímání o víře. Praha: Paulínky, 2003, s. 98-99.)